Ahoj, já jsem Michaela.

Tak ti nejdřív řeknu něco o sobě.

Když se dnes ohlédnu zpátky, uvědomuji si, že můj život nezměnila jedna velká událost. Změnily ho malé okamžiky. Situace, které mě zastavily a přiměly podívat se na život jinak.

Dlouho jsem si myslela, že musím mít všechno dokonale připravené, než udělám první krok. Pořád jsem čekala na své „až“. Až budu vědět víc. Až budu připravená. Až budu mít jistotu. Až budou děti větší. Jenže život na naše „až“ nečeká.

Byl moment, kdy jsem seděla úplně sama v cizí zemi. Bez znalosti jazyka, bez peněz, bez podpory. V náručí miminko, vedle dvanáctiletý syn s ADHD. Nevěděla jsem, jak zvládnu další den. Ale nevzdala jsem to. Našla jsem v sobě sílu a vstala.

Naučila jsem se jazyk. Naučila jsem se systém. Naučila jsem se všechno.

Ve škole jsem poznala, jaké je cítit svou hodnotu podle výsledků. V práci jsem se roky snažila držet tempo ostatních, protože jsem si myslela, že když budu rychlejší a výkonnější, budu dost dobrá. Až mi moje tělo ukázalo, že každý z nás má jiné tempo a že srovnávat se s ostatními nedává smysl.

Mateřství mě naučilo další důležitou věc. Dlouho jsem hledala, co změnit u svého syna. Až mi jednou došlo, že jediný člověk, kterého můžu opravdu změnit, jsem já sama. Když jsem změnila svůj přístup, začaly se měnit i naše vztahy.

Život mě naučil i nastavovat hranice. Pochopila jsem, že laskavost neznamená zapomínat sama na sebe. Že umět říct „ne“ je někdy stejně důležité jako umět říct „ano“.

Každá z těchto zkušeností mi ukazovala totéž: skutečná změna nezačíná tím, že změníme svět kolem sebe. Začíná ve chvíli, kdy se začneme dívat jinak na sebe.

Právě proto dnes dělám koučink. Ne proto, že bych ti chtěla říkat, jak máš žít. Ale protože věřím, že už teď v sobě máš mnohem víc, než si možná myslíš. Někdy jen potřebuješ zpomalit, podívat se na svůj život jinýma očima a znovu objevit to, co v sobě máš celou dobu. A právě to dnes nabízím i tobě.

A nejen to. Mám spoustu dalších příběhů, které ti ráda povyprávím.